European Coursing Championship _ Brzotín 2019

07.06.2019

Konečně se dostávám k napsání pár řádků o naší cestě na ME v Coursingu. Jeli jsme světa kraj a to přesněji na východ Slovenska, do malé vesničky Brzotín.

Kvůli naší malé okupátorce jsme vyjeli již ve čtvrtek, abychom se ubytovali. Náš pokoj byl v areálu koňský dvor a musím říci, že pokoj byl více, než krásný. Opravdu perfektně zařízený, prostorný a tím, že měl dva pokoje jsme se vyspali všichni (až budete mít dítě, které si žádá mléčný výrobek, noční žranice a chrápajícího manžela k tomu, pochopíte, o čem mluvím 😁). První den pobytu jsme šli na procházku a omrknout terén, kde se měl následující den závod konat.

Protože trasa začínala prima polní cestou, nenapadlo nás, že skončí rohem výběhu pro krávy, kde to bude samý bobek, udusaný kopeček, potůček a další a další bobky, kterým bylo třeba se vyhýbat. každopádně náš povoz pro mladou hvězdu zvládne opravdu vše. Moje drahá polovička je ovšem ten typ partnera, který při vašem zvolání "pomoc" přiběhne a vytáhne mobil. Momentální popis situace včetně fotek můžete nalézt zde:  https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=2329413563763830&id=2109930269045495

Co se týče pátku, po peripetiích a zdárnému dokončení procházky, kdy jsme nasadili tempo, abychom se vyhnuli střetu s místními "divokými" psisky místních "tmavších" občanů, jsme šli na přejímku, kde Šalotce naměřili 39cm a zařadili ji tak do skupiny "malé". Poprvé jsme měli běžet závod, kde nebyla ve skupince sbt, ale měla běžet i s jinými plemeny.

Druhý den běhali psi bez PP a až v neděli jsme byli na řadě my. Vzhledem k počtům psů by se vše v pořádku zvládlo za jeden den. Ale nedalo se svítit.

Sobota byla tedy ve znaku dlašího velice krátkého výletu. Počasí a tropické teploty nás vždy zahnaly zpět na pokoj. Trošku nás to mrzelo, jelikož příroda a panoramata opravdu nádhera! Nicméně počasí neporučíš, pokud nejsi Číňan ☺

Co se týče místní restaurace, byl to opravdu zážitek na dlouhé povídání 🙄 Snad pro představu postačí názvy jídel jako Kot-ko-dák, Erotický vegetarián, Bryndza v antikoncepcii, Čašníčkine obalené prsia... nevím, zda byl pisatel onoho jídelního lístku ožralý nebo se zde jednalo o žert, nicméně musím podotknout, že přečtení jídeláku zabralo tak 40 minut a prsa žádné číšnice jsme neviděli, jelikož o restauraci se staral mladík, snažící se rozeznati naši mluvu a svoji protkávajíc tu svoji maďarskými výrazy, které nás v kombinaci s jídelním lístkem opravdu mátly.

Neděle začala pohledem na teploměr, který již v 7 ráno hlásil 27 stupňů. No paráda. Rozhodla jsem se tedy nejít trasu na běh se Šalotkou pěšky, neb by mohla kleknout a musela bych běžet já. Jely jsme tedy samy (manžel mi nabídl hlídání Niny, ale tuším, že hrál nějaký fotbal v mobilu a závod by mu hru naboural!).

Ještě předtím jsem se dozvěděla, že náš soupeř ve hře bude Parson Russell Teriér, kterého jsem si s trapností neznajíc plemena musela vygůglit a zděsila jsem se, když mi bylo potvrzeno, že je to tryskomyš. Plemeno specializované na lov lišek. Aha! No nakonec se pořadatelé zděsili stejně jako já, jelikož za hodinku byl soupeř přeškrtaný a Šalotka měla běžet sama. Celkem výhoda. Nasadily jsme tedy růžový košík a šlo se na věc.

Po💩💩💩 jsme to na plné čáře. Jak první, tak druhý běh. Šalotka střapec ztratila a hledala ho stylem zmatené včely.

Každopádně to neberu jako ostudu, protože v druhém běhu jej ztratila i fenka Jack Russella, která běžela se Šárou. Dráha byla opravdu težká, což zhodnotila i česká rozhodčí, se kterou jsem prohodila pár vět hned ráno. pro nás ponaučení a ukázka, co je třeba ještě dopilovat. 

Za ty dva dny se stihly na dráze popást krávy, které museli pořadatelé vyhánět. Několikrát se potrhalo lanko. Pán, který natahoval třapec měl novou čtyřkolku, která se křtila v něděli večer, takže jel asi 5km/hod a člověk si stihl dát mezi dvěma běhy kafe 🤔 (čest Milanovi z MC!). Večer jsme čekali jako pitomci (omlouvám se za výraz, ale spousta lidí jelo domů až k Praze a nikoho to netankovalo). V tomto musím dát palec nahoru českým pořadatelům, protože nám se nikdy nestalo, že by se čekalo, až se poklidí louka. Vždy se šlo na vyhodnocení a až se začali závodníci pomalu rozjíždět do svých domovů, teprve bylo vidět, že pořadatelé začali uklízet. Co bylo také trošku mrzuté, že lidé, kteří stanovali neměli takřka žádné zázemí. Kde a jestli vůbec se mohou někde vysprchovat se museli aktivně dotazovat pořadatele nebo jim nabídli kamarádi, co měli pokoj na penzionu. Žádná cedulka, žádné poučení či návod k použití těchto dvou - tří dní.

Šalotka skončila čtvrtá. Jsem za to ráda. Jsem ráda, že ve 42 stupních na slunci doběhla statečně a šťastná do cíle. Jsem ráda, že když jsem vyrazila ve 20:00 domů, dojeli jsme ve zdraví. Jsem ráda, že mě manžel za tento výlet nepřizabil a že naše Nina i Šalotka to zvládly na jedničku s hvězdičkou. A konečně jsem ráda za české, byť nemistrovské závody 🖤

Šalotka čeká na běh 🎈🤓💝  https://photos.app.goo.gl/uE3BLhCdNT3pkUyL9